V lednu přestoupil Dan Kozma z Varnsdorfu do prvoligové Dukly Praha. Dařilo se mu v přípravě a v prvních zápasech odváděl stoprocentně svou práci obránce, a to  duchu slavné filmové hlášky- Úkol zněl jasně- bránit a udržet Duklu v nejvyšší soutěži! V březnovém zápase se Zlínem ale přišlo zranění s diagnózou zlomeniny nártu. Dan přesto nezahálí ani na marodce a dělá všechno pro to, aby se rychle na trávník vrátil.

Jste poměrně krátce po zranění, máte za sebou první kontrolní vyšetření. Druhé je naplánované na začátek dubna. Můžete nám říct, jak se zranění vyvíjí?

„Žádný velký posun po první kontrole zřetelný zatím nebyl. Dostal jsem doporučení k přizpůsobení denního režimu, aby se noha rychleji zahojila. Zlomená kost potřebuje klid a čas. Nohu nenamáhám, ale posiluju ostatní partie, hlavně horní polovinu těla. Doufám, že při druhé kontrole bude už vidět posun k lepšímu a noha sroste tak, jak má.“

Jak na Vaše zranění reagovalo vedení klubu?

„První dny jsem dojížděl na Julisku a účastnil se podle možností tréninků.  Jenže při řízení auta jsem zraněnou nohu nepřiměřeně zatěžoval. Proto jsme se s vedením klubu dohodli, že budu mít domácí režim a individuální tréninkový a kondiční plán. Ten budu plnit doma nebo v posilovně v Mladé Boleslavi, kde bydlím.“

Můžete popsat okamžik a způsob, jak k úrazu došlo?

„Běžela asi 40. minuta zápasu se Zlínem a já šel do vzdušného souboje s útočníkem soupeře. Oba jsme byli ve výskoku a já dopadl o trošku dříve, protihráč pak z výšky dopadl místo na trávník na můj nárt na pravé noze. V prvním momentě jsem ani bolest necítil, ale pak jsem udělal krok a projelo mi ostré píchnutí v noze a už mi bylo jasné, že je něco špatně. Ještě jsem zkusil pár minut hrát, ale i přes vůli to opravdu nešlo a musel jsem vystřídat.“

Jste momentálně v domácím ošetřování. Jak si krátíte čas, když zrovna neposilujete?

„Hrozně se nudím (smích). Koukám na televizi, na filmy, na seriály, na které bych se za normálních okolností vůbec nepodíval. A luštím křížovky (smích). A mezitím se snažím posilovat, abych neměl špatné svědomí, že zahálím.“

Jaké máte fotbalové a soukromé plány na jaro?

„Ze všeho nejvíc se chci rychle uzdravit a tak, aby zlomená noha nezlobila a nijak mě nelimitovala. Chci také nabrat svalovou hmotu a trochu zesílit. Co se soukromí týče, tak chci volný čas věnovat hlavně své přítelkyni.“

Přesunul jste se z Liberce do rodné Mladé Boleslavi, kde máte i rodinu.  Je to pro Vás velká změna?

„Upřímně, z Liberce se mi stěhovalo těžko. Je to krásné město a moc hezky se mi tam žilo. Ale Boleslav je prostě rodiště. Kromě rodiny tu mám i spoustu kamarádů a známých. Jsem také rád, že to mám blízko i k dědovi. Nevylučuji ani to, že se časem s přítelkyní přesuneme do Prahy nebo někam poblíž, ale zatím nám to vyhovuje tak, jak to je.“

Jak se vám líbí na Dukle?

„Líbí se mi tam moc! Myslím si, že z prvoligových klubů je tam zřejmě nejpříjemnější atmosféra. V mnohém mi připomíná Varnsdorf, kde jsem zažil fajn sezóny. V kabině mě spoluhráči přijali přátelsky. Zůstala mi i stejná přezdívka (smích).“